close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Andaluský kůň

5. ledna 2008 v 8:59 | Já.. |  Koně

Andaluský kůň

Domovem tohoto vznosného koně jsou jižní oblasti španělska, hlavně Andalusie, kde byly středisky chovu Sevilla, Córdoba a Jerez de la Frontera. Španělsko bylo odedávna domovem koní jak dovážených z východního Středomoří, tak původních plemen. Také germánské kmeny Vandalů, Vizigótů a Alamanů prosluly v raném středověku chovem koní. Na tomto základě vzniklo po invazi muslimů zvláštní plemeno, andaluský kůň. V první vlně se do Španělska dostali hlavně berbeři, později maurové dováželi i vysoce ušlechtilé araby.
Andaluský kůň měří kolem 155 cm, může být i o 5 cm vyšší. Má výraznou hlavu, často s lehkým klabonosem, velké oči a pěkně utvářené uši. Silný, lehce klenutý krk s hřebenem je hrdě nesený, mohutné plece jsou kvalitní, hrudník hluboký, hřbet a bedra silné. Záď je oblá, ocas nízko nasazený, nohy čisté a štíhlé, s perfektními klouby. Hříva a ohon jsou přirozeně zvlněné, bohaté a dlouhé. Zbarvení je většinou bílé s příměsí jiné barvy, často s tmavou hřívou.
 

foto Německý Ovčák

31. srpna 2007 v 20:36 |  Psy
Obrázek “http://psiskolafalco.web3.cz/GThumbs/tGal146.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
6.4.2007 18:28 | Aja a Paja | PSI-Fotky

 





Virtuální stáj Ufonek 01

29. srpna 2007 v 12:14 |  Virtuální stáj Ufonek
<a href="http://staj.ufonek.net" target="_blank"><img src="http://staj.ufonek.net/obrazky/bannerhracka.gif" title="Ufonek.net - váš svět zvířátek" alt="Ufonek.net - váš svět zvířátek" /></a>

Virtuální stáj Ufonek

29. srpna 2007 v 12:08 |  Virtuální stáj Ufonek
Ahoj,
Jsem ted přihlášená do Virtuální stáje Ufonek přihlaste se tam taky
Klikněte www.staj.ufonek.net
Je to tam super. Fakt..

Skupina III. - Dlouhosrsté kočky

28. srpna 2007 v 16:32 |  Kočičky

Perské kočky

Něco z historie.

perská kočka Dlouhosrsté perské kočky jsou jedním z nejstarších známých plemen čistokrevných koček.Za jejich vlast je považována Anglie.První dlouhosrsté exemláře se tam zřejmě dostaly z Turecka.Z Persie současně přicházely do Anglie další kočky s mnohem kulatějším obličejem a ještě hustší srstí.A zde docházelo k spáření obou plemen,protože obě měla dlouhou srst a hodila se k sobě.Nejstarší dochovaný záznam o dlouhosrsté kočce pochází z poloviny devatenáctého století.Kolem roku 1870 se se konečně dalo hovořit o seriózní chovatelské scéně,která se snažila uchovat a zlepšit neodolatelně roztomilý panenkovský obličejík.Zhruba v posledních 15 letech se vzhled perských koček ještě zvýraznil,když přišel do módy extrémní typ,kdy se výrazně zkrátila obličejová partie lebky.

Charakter a temperament.

Obecně mají perské kočky klidnou,příjemnou povahu,mezi sebou se dobře snášejí a nevyžadují trvalou osobní pozornost.Většinou to jsou skromná a trpělivá zvířata.Je to celkem nehlučné plemeno a nijak zvlášť netrpí,jste-li během dne mimo domov.Jejich huňatý kožíšek však vyžaduje každodenní péči.Vždy je však lepší mít dvě kočky než jednu,a to i v případě peršanek. Perské kočky představují pro mnoho lidí ztělesněný sen,proto by měli při koupi věnovat obvzlášť hodně času výběru chovatele.

Typ a standardní rysy.

Standard požaduje kočky robustní,zavalité stavby těla.Ocas je krátký,silný a mohutně osrstěný.hlava je kulatá,s klenutým čelem,silnou bradou a krátkým nosem s výrazným stropem.Oči jsou velké,kulaté a mají mít otevřený výraz.Uši jsou malé.Srst je dlouhá a hedvábná a kolem krku tvoří bohatý límec.Délka a hustota srsti se liší v jednotlivých ročních obdobích.

Péče o perské kočky.

Krásná srst vyžaduje každodenní péči,jinak hrozí nenapravitelné zplstnatění,kožní problémy jako ekzémy nebo alergie a nakonec radikální ostříhání.Během výměny srsti je náročnost na péči ještě zvýšená.Před výstavou je nutné kočku vykoupat.Pro základní péči je potřeba:hřeben se širokými zuby,hřeben s jemnými zuby,drátěný kartáč(ten se používá výlučně na náprsenku kočky),měkký zubní kartáček(obličej),vatové polštářky(oči),pudr(různá znečištění),kleštičky na drápky.
Obličej perské kočky je třeba ošetřovat denně,protože zde se mohou usazovat oční sekrety a zbytky krmení,které brzy způsobí nepěkné zbarvení srsti.Při péči o oči se používá vlhký vatový polštářek,kterým se otírá obličej opatrně od kořene nosu dolů přes oko.I zbytky potravy kolem tlamičky a nečistoty okolo nosu se dají odstranit vlhkým vatovým polštářkem.Odborníci srst v obličeji mírně navlhčí a prsty nanesou bílý pudr.Nechají ho chvíli působit a pak vykartáčují zubním kartáčkem.Zbarvení zmizí zcela přirozeně.

Barvy kožichu.

Jednobarevné:
Černé: Černá perská kočka je jednou z nejstarších variet.Dospělá kočka by měla mít srst jantarově černou a temně měděné oči.
Modré: Modrá je často považována za nejpůvodnější barvu.Kožich by měl být světlý,stejnoměrně modrošedý a bez přítomnosti jiné barvy nebo znaků.Oči mají být temně měděné nebo oranžové.
Čokoládové: Čokoládová je jedna z nových barev.Kožich by měl být jednolitě vybarven v syté střední hnědi a oči by měly mít temně měděnou barvu.
Krémové: Krémové kočky jsou pro svou krásnou barvu oblíbeny.Příliš teplá krémová barva je považována za vadu.Kožich by měl být stejnoměrně světle krémový a oči tmavě měděné.
Lila: Lila je další varietou chovného programu.Kožich by měl být sytě narůžovělé barvy holubí šedi bez jakýchkoli znaků nebo světlejších či tmavších skvrn.Barva očí by měla být měděná.
Červené: Červená perská kočka by měla mít sytě oranžovou barvu kožichu jednobarevnou až ke kořínkům chlupů.Běžným problémem při křížení je dosáhnout kožichu bez známek žíhání.Oči by měly být temně měděné.
Bílá: Bílá byla původní barva angorské kočky,nyní vyhovuje typickým standardům perského plemene.Výjimkou je barva oči,mohou mít troji různou barvu: oranžovou,modrou,a různé barvy to znamená,že jedno oko je oranžové a druhé modré.
Barvy se vzory:
Dvoubarevné: Dvoubarevné kočky mohou mít jakoukoliv barvu v kombinací s bílou. Oči musí být měděně zlaté.
Modrokrémové: Jde o druh želvovinové kočky,které existuji jen jako samice.Tak jako všichni želvovinoví jedinci bývají i samci této barvy téměř vždy sterilní.Britské standardy vyžaduji,aby byly obě barvy dobře promíchány bez viditelných jednobarevných skvrn.V USA vyžaduji jasně oddělené jednobarevné plochy.V obou případech by měli být oči temně měděné nebo oranžové.
Kameo: Kameo jsou perské kočky s krátkými zbarvenými konečky srsti. Existuji ve třech variantách a to závojové(shell cameo),stínované a kouřové kameo.Závojové kameo kočky maji na konečcích chlupů nejméně barvy ,pigmentace stínovaných sahá hlouběji ke kořenům chlupů a u kouřových je bílá podsada vidět jen tehdy,když se srst rozhrne nebo když kočka jde. U každé z těchto tří variant jsou přípustné tři barvy:červená,krémová a želvovinová.
Činčila: Srst by měla mít stejnoměrné černé konečky na hlavě,nohou,ocasu a na bocích a spodních část těla by měla být čistě bílá.Nos má být nápadně cihlově červený s černým orámováním.Oči by měly být zelené,beze stopy modré barvy,a víčka by měla být černě orámovaná.
Kočka s barevnou kresbou na obličeji (himálajská v USA): Ať je barva znaku jakákoli,měla by být omezena na tvář,uši,ocas,a nohy.Himálajské kočky se vyskytují v týchž barvách jako siamské.Barva srsti na nose a polštářcích nohou by měla být stejná jako u koček siamských. Barva oči by měla být temně modrá.
Zlatá: Základní barva srsti musí být sytě krémová a tipping hnědý,přecházející ve spodních částech do světlejšího odstínu.Měly by mít jasně zelené oči.
Cínová: Cínová barva je výsledkem křížení činčily s kteroukoliv z perských koček přirozené barvy.má stejně jako činčila kožich s typpingem,který je ale mnohem intenzivější.Barva oči je temné mědi.
Stříbřitě stínovaná: Má podobné znaky jako činčila včetně cihlově červenému nosu a černě orámovaných očí,liší se pouze sytostí tippingu.Mnoho chovatelů je neuznává jako oddělené plemeno.
kouřová: Světlá barva se objevuje je u samotné báze kožichu a tipping zabírá skoro celou délku chlupů.Má mnoho barev, z nichž je dnes uznáváno deset.Oči by měly být měděné nebo oranžové.
Žíhana: Tyto kočky se postupně objevily v deseti barvách:hnědá,stříbrná, modra,čokoládová,lila,červená a ve čtyřech barvách želvovinové žíhané.Je často obtížné znaky žíhání rozeznat.Oči by měli být temně měděné,ale u stříbrné barvy by měli být zelené nebo oříškové.
Žíhané a bílé: Žíhané a bíle kočky jsou akceptovány ve stejných barvách jako žíhané.Měly by mít v kožichu hladké jednobarevné plochy bíle barvy a oči stejné jako žíhané kočky.
Želvovinové se stříbřitým tippingem: Klasicky mají skvrny červené,krémové a černé barvy.Mohou se však vyskytovat i želvovinové kočky v recesivní a zředěné barvě modré,čokoládové a lila. Oči by měly být temně měděné nebo oranžové.
Želvovinová a bílá (V USA kaliko): Kožich by měl mít jednobarevné skvrny promíchané s želvovinovými znaky.

Exotické krátkosrsté kočky.

exotická kočka Exotická kočka je ve skutečnosti krátkosrstá kočka perská.Toto plemeno však vzniklo v USA.Jeho počátky nalezneme v 50. a 60. letech 20. století.V roce 1966 CFA uznala toto plemeno a standard se řídil podle standardu perských koček.Splňuje všechny požadavky kladené na plemeno perských koček,má stejnou povahu a existuje ve všech uznávaných barvách perského plemene.Jediným rozdílem je jejich krátká srst.V krátké srsti dobře vyniknou všechny plemenné znaky,ale také každá neharmoničnost,a tak musí chovatelé obzvláště dbát na výběr chovných jedinců podle utváření jednotlivých tělesných partií.

Péče o exotickou kočku.

Péče o srst je velmi snadná,postačí zběžné kartáčování jednou týdně.Jen v době línání je kvůli velmi bohaté podsadě péči o srst zvýšit.Při péči o oči exotických koček platí stejná pravidla jako u koček perských,protože často slzí.

Výhody.

  • Příjemná povaha,přítulnost.
  • Nemá zvláštní požadavky.
  • Vhodná k dětem.
  • Není hlučná,samice jsou klidnější než u jiných plemen.
  • Rozumně dlouhou dobu je schopna zůstat sama doma.

Nevýhody.

  • Potřebuje každodenní důkladné pročesávání.
  • Ztrácí chlupy,které ulpívají na kobercích a nábytku.

Skupina II. - Polodlouhosrsté kočky

28. srpna 2007 v 16:30 |  Kočičky

Birma

srsté kočky.Historie
birma Tyto kočky jsou často považovány za posvátná chrámová zvířata z Barmy. Avšak plemeno bylo ve skutečnosti pravděpodobně vyšlechtěno až v nedávné době zkřížením siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky.Ve Francii bylo toto plemeno uznáno v roce 1925 jako samostatné plemeno se statutem CAC.Proto se za kolébku toho plemene považuje Francie.Je pravděpodobné,že před druhou světovou válkou pocházela většina mláďat ze spáření birm a angorských koček.Po válce bylo třeba sáhnout i k jiným plemenům,zřejmě siamkám,balineskám a snad i perským kočkám.Válka chov dočasně utlumila,ale v 50. a 60. letech nastal skutečný boom birem.V roce 1969 se objevily první birmy ve Švédsku a v roce 1970 v Dánsku.V polovině 50.let bylo plemeno ve Francii považováno za stabilizované, a tak byl jeden pár vyvezen do Anglie.Plemeno bylo v Anglii uznáno o jedenáct let později.V roce 1959 se uskutečnil první import do USA.CFA uznala plemeno v roce 1967.

Charakter a temperament.

Birmy jsou velmi inteligentní a chytré kočky.Od přírody jsou nesmírně hravé a vynalézavé.Jsou ovšem také velmi citlivé a dokáží zřetelně reagovat na nálady svého člověka. Výchova těchto koček není složitá,chtějí se totiž svému člověku zalíbit.Na svého člověka si vytváří těsnou vazbu,což má svoje výhody i nevýhody.Výhodou je,že vás doslova zahrnou láskou a něžností,nevýhodou možná,že nesnášejí samotu.Nemusíte se jim neustále věnovat,ale potřebují být ve vaší blízkosti.Birmy velice dobře vychází s dětmi,dovedou k nim být velmi tolerantní a odpustí i nešikovný pohyb.Jedna birma je sice krásná,ale dvě nebo tři jsou ještě mnohem lepší.Nekomplikovaná povaha birem je zárukou,že budou dobře vycházet nejen s dětmi,ale i se psy.Je ovšem třeba je na sebe opatrně navykat a naučit je navzájem se respektovat.

Typ a standardní rysy.

Birma je středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem,který však nikdy nebude tak dlouhý ani hustý jako u kočky perské.Postava birem je středně mohutná,tělo je kompaktní,protáhlé, na krátkých a silných končetinách.Hlava je klínovitého tvaru se zaoblenými liniemi.Ocas je středně dlouhý a dobře osrstěný.Oči birem jsou mandlového tvaru,mírně zešikmené,otevřené,ne příliš těsně u nosu.Barva očí je zářivě sytě modrá. Birmy dnes existují ve dvaceti barevných variacích,tmavohnědé,modré, čokoládové,lila,červené,krémové a patři sem i želvovinové a žíhané kočky. Ať má kočka kožich jakékoli barvy,měla by mít na tváři,uších,ocasu a nohách jednobarevné znaky a tlapky musí být bílé.Tyto znaky musí být symetrické a na předních nohou s rovně zakončenými"rukavičkami",které nezasahují přes horní část tlapek,znaky na zadních nohách by měly sahat až k zadním částem hlezen.

Péče o srst.

Péče o srst birem je poměrně nenáročná.Postačí kartáčování jemným kartáčem jednou týdně.Zvýšená péče je třeba jen v době línání,to kočky kartáčujte denně.Před výstavou kočku vykoupejte asi pět dní předem,aby se srsti vrátila elascita a obnovil se lesk.

Mainská mývalí kočka.

Historie

mainská mývalí Mainská mývalí kočka pochází ze Severní Ameriky.Mnoho sedláků tam chovalo tyto kočky na statcích jako kočky pracovní.Náplní jejich práce bylo lovit myši a krysy.Tyto kočky však byly velmi krásné a tak brzy upoutaly pozornost chovatelů.Již v roce 1861 byli "gentle giants" zmiňováni jako samostatné plemeno a prý existovali i farmáři,kteří je hrdě vystavovali na trzích.Krátce před koncem století získala mainská mývalí Cosie na jedné velké výstavě v New Yorku vytoužený titul Best in Show a postarala se tak o to,že zájem o tyto kočky vzrostl.Ale díky pomluvám netrval úspěch dlouho.Kolem roku 1911 byly mainské mývalí téměř vyhynulé.Naštěstí plemeno přežilo a v polovině 50. let 20.století byl také konečně založen Central Maine Cat Club.V roce 1973 došlo k uznání plemene americkými kočičími svazy.Cat Fanciers´Association však následovala až v roce 1976.V roce 1985 nechal guvernér státu Maine zapsat toto plemeno jako národní kočku.V dnešní době patří mainské mývalí k nejoblíbenějším čistokrevným kočkám.

Charakter a temperament.

Ačkoliv mainské mývalí kočky mohou dorůst do značné velikosti,mají velice příjemnou povahu.Jsou to přátelské a hravé kočky,hravost si uchovávají i ve vyšším věku.Hlas těchto koček je překvapivě tichý a jemný v porovnání s jejich mohutností.Díky své nekomplikovanosti jsou to velmi příjemné rodinné kočky.Nechávají se rády hladit a laskat,ale potřebují mít pevnou půdu pod nohama.Kdo nechce svou mainku zbytečně rozčilovat,neměl by ji ustavičně a proti její vůli chovat,nebo si ji posazovat na klín.Pokud má chuť na něžnosti,přijde za vámi sama.Mainské mývalí dobře vycházejí s dětmi i se psy.Jsou to kočky spíše klidné.Mají však velmi výraznou společenskou povahu a nerady zůstávají samotné.Mainské mývalí mají rády výběh.Pokud je to možné zajistěte jí zahradní voliéru,ať může pozorovat ptáky.Jako alternativa přichází v úvahu i balkón,ten však musí být velmi dobře zajištěn,jelikož tyto odvážné kočky velmi rády skáčou.

Typ a standardní rysy.

Tělo mainských mývalích koček je robustní,protáhlé,s hranatými obrysy.Silná stavba kostí,tvrdé svalstvo a široký hrudní koš jen zvýrazňuje mohutnost těchto koček.Dospělý samec váží více než deset kilo.Hlava je středně velká a má hranatý obrys.Brada je pevná a silná.Uši jsou velké a u kořene široké.Mírně sbíhají do špičky,žádoucí jsou rysovité štětičky.Oči jsou velké a jasné.Položené daleko od sebe a mírně oválné.Barva očí nezávisí na barvě srsti.Nohy jsou silné a středně dlouhé.Na tlapkách jsou žádoucí chomáčky chlupů mezi prsty.Ocas je široký u kořene a na konci se sbíhá do špičky.Osrstění ocasu je plné,dlouhé a rozevláté.Srst je polodlouhá,hustá,s mírně vyvinutou podsadou.Textura srsti je hedvábná.Krycí srst zakrývá měkkou podsadu.Povoleny jsou všechny barvy kromě pointové kresby,čokoládové,skořicové,lilové a plavé.

Péče o srst.

Srst se doporučuje kartáčovat důkladně jednou týdně.Dopřejte si na to dostatek času,aby jste kočku zbytečně nestresovali.Na česání navykejte již malé kotě,aby se česání nezměnilo v nepříjemný zážitek.Na česání používejte kovový hřeben s širokými zuby,kartáč se zahnutými kovovými štětinami a nakonec kovový hřeben s jemnými zuby.Pokud jste našli v srsti uzlíky,rozpleťte je rozdělovacím nožem nebo tupými nůžkami.V době línání je třeba se věnovat úpravě srti častěji.Před výstavou kočku vykoupejte.

Norská lesní kočka.

Historie

norská lesní Toto plemeno se vyvinulo v chladném klimatu severní Skandinávie.Na norských výstavách se objevila před 2.světovou válkou,ale až do roku 1977 nebyla Fédération internationale Féline (FIFe) uznána.

Charakter a temperament.

Norská lesní kočka je živá a nezávislá.Ráda užívá svobody na zahradě.Miluje lidskou společnost a nebývá ráda delší dobu o samotě. Tyto kočky mají milou a příjemnou povahu a k jiným kočkám se chovají snášenlivě.Jelikož vyžadují i určitý prostor pro pohybovou aktivitu v bytě,je třeba jim pořídit šplhadlo.
Srst vyžaduje větší péči jen v době línání,jinak postačí kartáčování jednou týdně.Před výstavou se tyto kočky nekoupou,protože by jejich srst ztratila svou vodu odpudivou vlastnost.

Typ a standardní rysy.

Tělo norských lesních koček je dlouhé,na vysokých,ale silných končetinách.Ocas je velmi dlouhý a velmi dobře osrstěný. Hlava by měla být zhruba trojúhelníková,s naprosto rovným profilem a s vysoko posazenýma velkýma ušima.Nos má být rovný a oči mandlového tvaru.Hustý,nepromokavý kožich a dlouhými pesíky zakrývajícími hustou podsadu.U norských lesních koček se povolují plné barvy(jednobarevná srst)a to pouze barvy přírodní-černá,modrá,červená,krémová,želvovinová a modřeželvovinová,dále tři různé kresby (mramorování,tygrování a tečkování),barva bílá,barvy stříbřité,veškerá zbarvení s podílem bílé barvy(bíle skvrnité)a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev.Nepovolují se barvy čokoládová,skořicová,lilová a barvy s odznaky.

Ragdoll.

Historie.

ragdoll Za kolébku chovu ragdollů je považováno kalifornské městečko Riverside v USA.Tam americká chovatelka Ann Bakerová spářila bílou angorovitou kočku s kocourem plemene birma.Koťata vzešlá z tohoto spáření se jmenovala Daddy Warbucks a Buckwheat a jsou považována za základ dalšího chovu ragdollů.V dnešní době je plemeno ragdoll uznáváno v USA téměř všemi kočičími svazy a spolky.V roce 1981 se dostali první ragdolové i do Evropy.Paní Lulu Rowleyová z Norwiche ve Velké Británii si přivezla hned čtyři kočičky.Toto atraktivní plemeno si zakrátko dobylo srdce Britů.Nyní je plemeno ragdoll velmi oblíbeno, a to nejen v Anglii.

Charakter a temperament.

Ragdollové jsou kočky vysloveně vázané na své majitele a nemají rádi samotu.Pokud máte zaměstnání,ve kterém trávíte celý den,umožněte ragdollovi kontakt s jinými kočkami,i když kontakt s vámi mu to rozhodně nenahradí.Většina ragdollů je velmi snášenlivá a sociální,což je dobrý předpoklad pro soužití s jinými kočkami.Ragdoll je atraktivní a temperamentní kočka.Má velký zájem o okolí,je zvědavá,nápaditá a hravá.Mnoho ragdollů se naučí i aportovat.Většina ragdollů je vysloveně mazlivá,nechají se hladit i jemně kartáčovat.Jsou to vysloveně trpělivé kočky,které se raději stáhnou do ústraní,než by škrábaly nebo kously.Nejdůležitější pro ragdolla je kontakt se svou vztahovou osobou.Kde je ona,cítí se dobře i ragdollové.

Typ a standardní rysy.

Ragdollové jsou velké,masivně stavěné kočky se střední stavbou kostí a dlouhým svalnatým tělem.Kočky jsou podstatně menší než kocouři.Hrudník ragdollů je široký a dobře utvářený.Dospělý ragdoll má stejně široká ramena jako zadek.Dlouhý ocas má středně silný kořen a směrem ke konci se ztenčuje.Ocas je dobře osrstěný a huňatý.Hlava je posazena na krátkém,ale silném krku.Je středně velká a odpovídá široké,modifikované klínovité formě s plochým místem mezi ušima.Nos by měl vykazovat mírný oblouk v horní třetině.Uši jsou středně velké a mají široký kořen a zaoblené špičky.Jsou umístěny daleko od sebe a nakloněny mírně dopředu. Barva očí je vždy modrá,čím intenzivnější,tím lepší.Srst ragdollů je středně dlouhá.Standard požaduje měkkou a hedvábnou texturu.V oblasti krku je srst nejdelší.V oblasti obličeje je srst krátká a od konce hlavy se prodlužuje přes ramena směrem ke hřbetu.Po stranách,na břiše a na zadní části těla je srst středně dlouhá až dlouhá. Na předních nohách je spíše krátká.
Od ostatních maskových koček se ragdollové odlišují tím,že u nich můžeme najít varianty vzorů colourpoint,mitted a bicolour.K nim přistupují čtyři barvy:tmavohnědá,modrá,čokoládová a lila.Modrá-lynx-mitted a tmavohnědá-lynx-mitted jsou považovány za nové barvy.Koťata ragdollů se však rodí zcela bílá,po dvou až pěti dnech se začnou vybarvovat.Barva těla ragdollů tmavne s přibývajícím věkem.Barevný vývoj je ukončen ve věku tří až čtyř let.

Péče o srst.

Péče o srst ragdollů není tak náročná jako u koček perských.Není ovšem pravda,že srst nemůže zplstnatět a že nelíná.Zejména kalhotky a podpaží mají sklon k plstnatění.Česání a kartáčování zcela závisí na idividuálním stavu srsti zvířete.Zpravidla stačí vykartáčovat srt jednou až dvakrát týdně.Během výměny srsti může být zapotřebí častější kartáčování.Většina ragdollů jemné kartáčování miluje.

Sibiřská kočka.

Historie.

sibiřská kočka Kdy přišly první sibiřské kočky do Evropy,není přesně známo.Údajně se první sibiřanky dostaly na Západ již koncem 19.století.Tehdy ještě nebyly označovány jako sibiřské,nýbrž jako ruské dlouhosrsté.Jako sibiřské kočky byly uznány až v roce 1998.Jejich domovem je Rusko a Ukrajina.

Charakter a temperament.

Sibiřské kočky jsou temperamentní,avšak snášenlivé.Jen výjimečně se vyskytne divočejší jedinec.Výřečnost sibiřské kočky se sice nedá srovnávat s povídavostí orientálních plemen,ale i ony mají co vyprávět.Přirozenost těchto koček se projevuje v jejich nekomplikované povaze.

Typ a standardní rysy.

Tělo:Středně velké až velké,svalnaté a těžké,krátký silný krk,svalnaté středně dlouhé nohy,velké kompaktní oblé tlapky se štětičkami chlupů mezi prsty,ocas dosahuje až k lopatkám a je hustě osrstěn.
Hlava:Krátká a široká se zaobleným čumákem a mírně zaoblenou bradou,čelo je mírně klenuté,kontury jsou jemně zakulacené,profil je mírně obloukovitý,nos je stejně široký od kořene až ke špičce.
Uši:Jsou středně velké a široké u kořene,špička je mírně zaoblená,uši jsou posazené daleko od sebe a nakloněné mírně dopředu.
Oči a jejich barva:Oči jsou velké,mírně oválné a na spodní straně zakulacené.Jsou položeny mírně šikmo a daleko od sebe.Barva očí by měla být jednotná a harmonicky ladit k barvě srsti.Jsou povoleny všechny odstíny od zlatožluté po zelenou.U kresby van a bílé barvy srsti i modré nebo odd-eyed.
Srst:Středně dlouhá,velmi hustá,měkká,jemná podsada pod hrubší krycí srstí,krycí srst je hustá,volně splývavá a vodoodpudivá,má pevnou drsnou strukturu a leskne se,spodní strana těla a zadní strana zadních nohou má pouze podsadu,na krku,hrudníku,kalhotkách a ocasu je srst obzvlášť dlouhá.
Barvy srsti:Povolují se plné barvy(jednobarevná srst),a to pouze takzvané barvy přírodní-černá,modrá,červená,krémová,želvovinová a modře želvovinová.Dále tři různé kresby-mramorování,tygrování a tečkování.Barva bílá,barvy stříbřité,veškerá zbarvení s podílem bílé barvy a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev.Varianta point se jmenuje něvská maškaráda.Nepovolují se barvy čokoládová a skořicová,jakož i jejich zředění(lila a plavá),stejně jako faktor burma.Protože tyto barvy se nevyskytují v přirozených populacích svědčily by o nežádoucím přimísení jiných plemen.

Kam dál